Šedivec - Der Graue Mann



Bývalý důl Šedivec je smutným příkladem postupu likvidačních firem při tzv. "zabezpečování důlních děl". V tomto případě se bohužel jedná o "zabezpečení" definitivní - tj. zavezení. Důl se totiž nacházel (narozdíl od jiných lokalit, "zabezpečených" pouze ohrazením lanem) v relativně dobře přístupném, terénu a to i pro těžkou techniku.
... k likvidaci dolu došlo pravděpodobně v průběhu roku 1999.


Historie

Důl šedivec se nacházel na na hřebeni mezi Kozím a Blatenským potokem, západně od tzv. Jindřišských skal.
Počátky těžby ve zdejší lokalitě lze vysledovat již v 17. století, kdy se zde nacházela řada nálezných jam.
Prvním známým nositelem propůjčky byl v roce 1670 Šalamoun Meyer. Roku 1697 žádá jeho syn Kryštof Meyer o propůjčení dědičné štoly na Kozím potoce a současně i nálezné jámy Tři bratři.
Další písemné zmínky o provozu dolů pocházejí z let 1717-1718, podle kterých Kryštof Goeszl získává propůjčku nálezné jámy Wilde Mann a krátce poté i dědičné štoly a 1. hoření míry u nálezné jámy Wilde Mann. Krom toho mu byla propůjčena ještě další nálezná jáma nad již zmíněnou Wilde Mann.
Nálezná jáma Wilde Mann byla přejmenována na Alte Mann a roku 1731 propůjčena Petru Pavlu Zienerovi.
Název Šedivec (Graue Mann) se poprvé objevuje až roku 1754, kdy byla nálezná jáma téhož jména propůjčena Vavřincovi Zienerovi.
Poslední známá propůjčka byla udělena roku 1765 Bohuslavu Zienerovi - jednalo se o náleznou jámu Šedivec s 1. a 2. hořejší, 1. a 2. dolejší mírou a dědičnou štolu.
V následujících letech docházelo k poměrně časté změně těžařů a květnu 1780 zůstal už jen jediný - Vavřinec Ziener. Ten však, vzhledem k nedostatku finančních prostředků, nepodnikal žádné průzkumné práce a jen s obtížemi udržoval dědičnou štolu. Po smrti jeho bratra Antonína připadl r. 1790 podíl těžařstvu Josefa, Františka a Jana Rauschera. Z této doby pochází také nejvíce dochovaných písemných záznamů.

Těžba

V první polovině 18. století probíhala těžba na lokalitě Šedivec otevírkou žil jen do malých hloubek, max. 10m. Důvodem byl nedostatek peněz na pořízení vodotěžného stroje, který by odčerpal důlní vodu a umožnil tak další postup.
Roku 1765 byla založena dědičná štola v údolí Kozího potoka, která měla podsednout zdejší doly a umožnit otevření dalších žil. Tato štola na křížení s žílou Šedivec dosáhla svislé hloubky 34m.
V roce 1765 dosáhla délky 94m a překřížila úzký odžilek o délce několika decimetrů. V roce 1769 byl ve vzdálenosti 170m překřížen další nevýznamný odžilek, který nebyl dobýván a pokračovalo se směrem k hlavní žíle. Při dalším postupu překřížila štola celou řadu odžilků, z nichž nejvýznamější byla v roce 1770 asi 50cm mocná žíla s greisenovou výplní, obsahující kromě kyzu i cínovec. Protože však nebylo jasné, zda může být, vzhledem k nepřesnosti měření považována za hlavní žílu Šedivec, nebyly uskutečněny žádné rozrážky a čelba pokračovala směrem dál. Ve 190m od ústí byl zastižen další, 35cm mocný odžilek opačného úklonu. Oba odžilky odpovídaly propadům na povrchu a musely se křížit v hloubce cca 25m. Proto se v ražbě pokračovalo po druhém odžilku směrem k jihu. Ke konci roku 1770, kdy prorazili silně zavodněnou poruchu, se přistoupilo k hloubení šachty, která měla sloužit jako větrná. Současně s ní měl být založen výstupkový porub. Byla vyčištěna a prohloubena šachta, nalézající se dále na jih, ze které přitékalo větší množství vody. V roce 1771 bylo přistoupeno ka ražení komínu, který měl propojit štolu s již zmíněnou šachtou.
Pro usnadnění dopravy rudy byla na štole zřízena vozíková dráha, blízko ústí byla zřízena stoupovna a byl vytvořen cca 400m dlouhý náhon k vodnímu kolu. Příkop v délce 100m odváděl vodu od kola zpět do Kozího potoka. Ke konci roku 1771 byla vybudována úpravna a pec na pražení kyzovité rudy.
Ze severního boku komína, založeného na jižní sledné byla zřízena výstupka a dobývána ruda. Roku 1772 byl komín rozšířen. Prostředek byl vyplněn jalovinou, takže vznikla dvě oddělení - jedno sloužilo k fárání, druhé plnilo funkci sýpu, obě pak sloužila zárověň k větrání. Do roku 1773 byl komín dále rozšiřován a z něj otevřeny čtyři výstupky. V témže roce došlo k proražení komína do stařin. Vzhledem k přitomnosti rudy nízké kvality bylo rozhodnuto podfárat stařiny o něco níže k jihu a prorazil slednou do šachty.
Na křížení s Černou žílou dosáhla ruda mocnosti až 100cm, proto se pokračovalo, s kratší přestávkou způsobenou přívalem vody z tání, v hloubení 4m. V té době bylo také nutné vyměňovat vadnou výdřevu při ústí štoly v délce asi 20m. Pokračovalo se v ražení štolové čelby po žíle Šedivec 1,5m na jih k podsednutí křížení s Černou žílou.
Ve 2. čtvrtletí 1775 měla štola podle původního měření zastihnout Černou žílu. Bylo však přefáráno pouze několik úzkých puklin.
Postup po jedné z nich do vzdálenosti asi 10m ukázal, že se žíla nelepší a nadále zůstává úzká a jalová. To bylo také jednou z mnoha příčin, které vedly k odpadnutí některých těžařů.
Ke konci roku 1776 byl důl dán mimo provoz. V roce 1780, jak již bylo zmíněno, převzal důl samostatný havíř Vavřinec Ziener, který však neměl dostatek pěněz na provádění dalších průzkumných prací.

Nejvýznamější žíly

Šedivec (Graue Mann)
- směr h-11 p-5, strmý až svislý úklon, mocnost 30-60cm
- původně vyrubána v délce téměř 200m, hloubka 7-10m, v 2. pol. 18. stol znovu nafárána v hloubce 31m dědičnou štolou, i zde byla zrudněná, mocnost 50-100m.
- v žilné výplni se kromě cínovce vyskytovalo mnoho kyzů, proto musela být ruda před stoupováním pražena, což mělo za následek až 2/3 ztrát.
- původní kovnatost - cca 0,5%, prakticky vytěžitelný obsah však činil 0,18%.
- kyzy - patrně se jednalo o sirníky antimonu, mědi a arzenu

Černá žíla (Schwarzer Gang)
- směr h-11, úklon 75o k západu
- hloubka stařin v polovině 18. stol - max. 10m
- u povrchu otevřena na křížení s žílou Šedivec, dále ještě na dvou místech cca 140 a 165 m směrem na SSZ.
- na úrovni dědičné štoly v prostoru na křížení se žílou Šedivec byla rozmrštěna do několika úzkých puklin, což patrně vedlo r. 1776 k ukončení provozu dolu

Svislá žíla (Seigerfallender Gang)
- směr h-10 p-4 1/2, úklon 75o k západu.
- otevřena na křížení se žílami Šedivec a Černá žíla v délce 17m a 160m k SSZ odtud v délce 10m
- dosáhla hloubky 10m

žíla Kyzového dolu (Kieszechner Gang)
- směr h-10 p-4
- otevřena v délce 80m ve vzdálenosti 170m na SSZ od křížení se žílou Šedivec
- dosáhla hloubky cca 10m

S vyjímkou těchto hlavních žil byly menšími pracemi otveřeny ještě některé další žíly a odžilky směru h-10 až h-11




- zpět -