Horní Blatná



Počátky těžby cínu lze na hornoblatensku vysledovat již v prehistorické době. Soustavnější exploatace cínových ložisek však závisela do značné míry na osídlování krajiny, tj. přibližně do konce 12. století. Významným podnětem se pro to stalo založení hradu Schwarzenburg na pomezí Čech a Míšní.
Počátkem 14. století probíhalo v tzv. druhé kolonizaci dosídlování stávajících osad. Přicházející obyvatelé byli především řemeslníci a zemědělci, byli však mezi nimi i horníci. Horrnická činnost se zpočátku soustřeďovala na ryžích, později se však začala otevírat i primární ložiska.
Z nařízení saského kurfiřta Johanna Fridricha v roce 1532 vznukají základy pro stavbu nového horního města. Městečko "Auf der Platten" bylo budováno podle přesného čtvercového plánu s radnicí, kostelem, farou, lázněmi a pivovarem a dalšími městskými stavbami.
Město rychle vzrůstá, přicházejí noví osadníci, především horníci.
Rozrůstá se těžba a vznikají první předpisy, které dolování upravují. V roce 1535 je vytištěn první horní řád, ve kterém jsou ustaveni horní úředníci, hormistr, kontrolní písař a dva horní přísežní, kteří dohlížejí na těžbu.
V témže roce získává Horní Blatná i městské privilegium, přiznávajíící městu právo volit rychtáře, košely a městskou samosprávu.
Důlní činnost se v blatenském revíru od 30. let velmi intenzivně rozvíjí a město zkvétá. Slibný rozvoj však byl na čas přerušen válečnými událostmi.
V roce 1548 vydává Ferdinand I. pro cínové doly nový horní řád, podle něhož jsou doly v Horní Blatné a Božím doru podřízeny vrchnímu hornímu hejtmanství v Jáchymově.
1555 udělil císař Horní Blatné nové horní svobody.
1579 potvrzuje Rudolf II. příslušnost zdejších horních měst k České koruně.
Koncem 16. století dolování značně upadá. Teprve na přelomu 16. a 17. století nastává oživení.
Velkou ránu slibnému rozvoji zasadila třicetiletá válka.. Důlní podnikání je téměř umrtveno. Protestantské obyvatelstvo se obává rekatolizačních zásahů Ferdinanda II. a proto značný počet horníků opouští město a usazuje se za hranicemi v nedalekém Sasku. Výnosnost revíru a určitý blahobyt města zajišťují v této době provozy na zpracování kobaltových barviv. Kobalt je těžen (původně jako nežádoucí příměs) v cínové rudě. Cínové doly však upadají a koncem třicetileté války začíná upadat i zpracování kobaltové barvy. Revír nadále chudne.
Dalšího (a patrně posledního) rozvoje se blatenský revír dočkal až koncem 17. století, když se začaly obnovovat barvířské provozy a od 18. století alespoň částečně i důlní podnikání.


Wolfgang

Wolfpinge

zabořené ústí št. Gabriel a zbytky rýžovišť

sejpy v údolí Kozího potoka

Sejpy na kozím potoce

Kozí potok

rozmístění rudních žil na Blatenském vrchu





- zpět -